Kapitola devátá - Modrý šanon

Jitka Pokorná seděla sama v tmavém bytě. Pod okny slyšela projet jednu z nočních tramvají. Natáhla se a dolila si bílé víno. Zhluboka se napila a potom ruku se skleničkou opřela o područku pohodlného fialového křesla. Když před pár hodinami domluvila s Lenkou, měla dojem, že jí pukne srdce, jaký měla vztek. Když se potom manžel se synem uložili k spánku, vyndala z vinotéky láhev oblíbeného Rulandského a otevřela si ji. Věděla, že stejně neusne. 

Kapitola osmá - Vztek

Miloš vyšel z policejní služebny. Zhluboka se nadechl vzduchu prosyceného vytrvalým deštěm. Pršelo už tři dny. Rozhlédl se a pomalu odcházel na zastávku autobusu. Cestou si zapálil cigaretu. I přes, na leden, nezvykle teplé počasí mu ruka křehla. Déšť mu smáčel hnědou bundu a nakrátko ostříhané vlasy se mu brzy lepily k hlavě. Hlavou se mu honily okamžiky právě odžitého výslechu. Nakonec z toho neměl tak hrozný pocit. 

Kapitola sedmá - Předvolání

„To snad né.“, křičela Radka na jednu z kuchařek, která schlíple stála ve dveřích kanceláře. 

„No, my jsme to nevěděly. Prostě ty housky nepřišly. Nemáme, co dát k snídani.“ skuhrala kuchařka. 

Kapitola šestá - Štědrý den

Domov se na Štědrý den neprobudil do hezkého rána. Sníh vystřídal déšť, který bičoval severní okna budovy. Vytrvale bubnoval do okenních tabulek a na obloze visely těžké tmavě šedé mraky. V pokojích bylo přítmí, takže personál chodil a všude rozsvěcel. Klienti se pomalu trousili do koupelen, kde jim pečovatelé pomáhali s ranní hygienou. Mnoho z nich bylo na vánoční svátky u svých rodin. Pro ostatní začal nejsmutnější den v roce. Všude se vznášela osamělost. 

Kapitola pátá - Havrani

Radka prošla setmělou a tichou recepcí. Bylo půl páté ráno a ještě nikdo v práci nebyl. Večer ještě řekla matce, která s ní posledních několik týdnů bydlela, že ráno musí do práce hodně brzo, a požádala ji, aby se postarala o děti. Teď se zapsala do knihy příchodů a odešla do kanceláře. Rozsvítila a přihlásila se do počítače. Teprve potom odložila bundu a zapnula rychlovarnou konvici, aby si uvařila kafe. Na stole se jí kupily faktury, které ještě nestihla zpracovat. Musí s tím pohnout. Teď jde o všechno. V noci toho moc nenaspala, převalovala se v posteli a přemýšlela o rozhovoru s Jitkou. Půjde do toho. Nemá moc na výběr. Jitce se určitě postavit neumí, takhle na tom určitě ještě vydělá. Sestra by taky jistě byla pro. Nad ránem měla jasno. 

Kapitola čtvrtá - Zlomená noha

Jitka Pokorná zaparkovala své černé BMW u chodníku, ze zadního sedadla vzala  dlouhý černý kabát lemovaný kožešinou a přehodila si ho přes ramena. Kabelku a tašku  s notebookem vzala do ruky. Jedním pípnutím zamkla auto a poté již bylo noční ulicí  slyšet jen klapot jejích podpatků. Chvíli hledala dům č. 5. Dveře do domu byly otevřené  dokořán. Světlo v chodbě nefungovalo. Vyndala z tašky I-phone a svítila si na schránky. 

Kapitola třetí - Potkani

Pečovatelka Dana táhla chodbou pytel s použitými plenami. Žlutý plastový pytel byl  těžký, nahoře byl stažený černým provázkem a po straně měl nápis „Nebezpečný odpad“.  V ruce držela klíč od skladu, kam pytle dávali. Přivolala si výtah. V tuhle brzkou ranní  dobu byl v domově klid. Aktivita panovala pouze v kuchyni, kde kuchařky připravovaly snídani a k životu se už probudila i prádelna, kde Boženka s Adélou třídily prádlo a dávaly je do praček.