Poklidné nedělní odpoledne prořízl zvuk policejní sirény. Toho dne od rána hustě sněžilo, policejní Octavie v zatáčce nebezpečně uklouzla. Poručík Mařák za volantem smyk vyrovnal a pokračoval neuklizenou cestou dolů. Strážmistr Horáková se tiše modlila. Bála se jet touto takovou rychlostí po uježděném sněhu, i když věděla, že její kolega je zkušený řidič. Současně ale měla strach z toho, kam ji poslali. K policii nastoupila před pár týdny, teď to tohle byla její první víkendová služba. A rovnou skok z okna. Navíc v nějakém ústavu pro duševně choré. Měla strach. Bála se. A jak. Na chvíli zavřela oči a zhluboka dýchala. Cítila, že auto brzdí. Srdce jí divoce bušilo. Zeleně natřená brána se před nimi otevřela. Vjeli do velké zahrady.
