Kapitola patnáctá - Mateřské pouto

Jan Šimon seděl již od sedmi ve své pracovně a čekal. Ihned po probuzení volal na policii, aby se zeptal, jestli už našli ztraceného klienta. Po zamítavé odpovědi se umyl, oblékl a vyrazil do práce. Teď před ním stál hrnek s kafem a Jan se jen díval, jak se z hrnečku kouří. Mobilní telefon měl položený na stole. Čekal. Věděl, že v kuchyni již připravují snídani, všiml si při příchodu i toho, že Radka ve své kanceláři svítí. Vrátná 

Anička snad ani neprojevila překvapení, když ho viděla přijít do práce tak brzy. Jen ho pozdravila a dál se věnovala třídění pošty, která se jí na recepčním pultu nahromadila za včerejšek, kdy měla volno. 

Kapitola čtrnáctá - Fanouš

Jitka seděla u barového pultíku ve své kuchyni a s radostí zjistila, že venku bude zase hezky. Nalila si kávu a začala procházet papíry, kde byly malým písmem uvedeny různé cifry. Žlutým zvýrazňovačem některé z nich označovala. 

Kapitola třináctá - Pohřeb

Petra Horáková stála v obřadní síni místního krematoria a po tvářích jí tekly slzy. Z reproduktorů zněl sbor zajatců z opery Nabucco a rakev pomalu zajížděla za černý závěs. Cítila, že se jí otec chytil za předloktí, zezadu slyšela pláč. Když rakev zajela, sebrala se a rychle vyšla z obřadní síně. Zahnula do malého parčíku u hřbitova a sedla si na lavičku. Slunce svítilo a první ptáci již oživovali ticho svým zpěvem. Párkrát se zhluboka nadechla a dívala se do keřů, kde již rašily první listy.