Kapitola patnáctá - Mateřské pouto

Jan Šimon seděl již od sedmi ve své pracovně a čekal. Ihned po probuzení volal na policii, aby se zeptal, jestli už našli ztraceného klienta. Po zamítavé odpovědi se umyl, oblékl a vyrazil do práce. Teď před ním stál hrnek s kafem a Jan se jen díval, jak se z hrnečku kouří. Mobilní telefon měl položený na stole. Čekal. Věděl, že v kuchyni již připravují snídani, všiml si při příchodu i toho, že Radka ve své kanceláři svítí. Vrátná 

Anička snad ani neprojevila překvapení, když ho viděla přijít do práce tak brzy. Jen ho pozdravila a dál se věnovala třídění pošty, která se jí na recepčním pultu nahromadila za včerejšek, kdy měla volno. 

Kapitola čtrnáctá - Fanouš

Jitka seděla u barového pultíku ve své kuchyni a s radostí zjistila, že venku bude zase hezky. Nalila si kávu a začala procházet papíry, kde byly malým písmem uvedeny různé cifry. Žlutým zvýrazňovačem některé z nich označovala. 

Kapitola třináctá - Pohřeb

Petra Horáková stála v obřadní síni místního krematoria a po tvářích jí tekly slzy. Z reproduktorů zněl sbor zajatců z opery Nabucco a rakev pomalu zajížděla za černý závěs. Cítila, že se jí otec chytil za předloktí, zezadu slyšela pláč. Když rakev zajela, sebrala se a rychle vyšla z obřadní síně. Zahnula do malého parčíku u hřbitova a sedla si na lavičku. Slunce svítilo a první ptáci již oživovali ticho svým zpěvem. Párkrát se zhluboka nadechla a dívala se do keřů, kde již rašily první listy. 

Kapitola dvanáctá - Ve skladu

Kuchařka stála u výdejního okénka a kladla na pult talíře s rybičkovou pomazánkou. Personál je roznášel ke stolům, kde již seděli klienti. Někteří usrkávali nalitý horký čaj, jiní jen čekali. Pečovatelky začaly pomazánku roztírat na chleby a podávaly je klientům.  V jídelně panovalo poměrně ticho. Kuchařka zkontrolovala, že si všichni vše vyzvedli a stáhla roletu. Ta s klapnutím dopadla a v jídelně se opět rozhostilo ticho narušované jen cinkáním příboru o talíř a usrkáváním čaje. 

Kapitola jedenáctá - Úmrtí

Lenka seděla opatrně na kraji gauče. Když viděla ten nepořádek, který tam Radka má, odmítla i kafe. Byla to její sestra, ale i tak se jí poměrně dost eklovalo se tam napít. Přemýšlela, kde došlo k tomu zlomu, že její sestra, která byla vedena k úklidu úplně stejně, dokáže přivést byt do takového stavu. Nebyl to nový byt a ani zařízení nebylo nové, ale čistotu a pořádek by tam udržet mohla. A že se na tohle dívá máma? To jí vrtalo hlavou ještě víc. Modrá deka byla špinavá a flekatá. Stolek pobryndaný jídlem a pitím, uprostřed stál popelník přetékající nedopalky. Nepříliš čistý koberec neviděl vysavač už poměrně dlouho a všude byla spousta prachu. O špíně na oknech nemluvě. Ta byla korunována zažloutlými záclonami. V místnosti byl cítit pach nevětrání, cigaret, jídla a špíny vůbec. 

Kapitola desátá - Vrchní

Karolína dosedla do křesla. Slyšela, jak Adéla vedle dovírá dvířka praček. Vzápětí seozvalo několikeré otočení, jak na pračkách nastavila program. Když vcházela do dveří, projela chodbou Boženka s vozíkem plným oblečení. Malá místnost sloužící jako šatna pro pracovnice prádelny byla občas plná. Scházely se tu uklízečky, sem tam zašli i chlapi z údržby. Tři křesla, stolek a malá skříňka prostor téměř zaplňovaly. Malé okno u stropu suterénní místnosti neposkytovalo dostatek světla ani při slunných dnech, takže mdlá žárovka svítila celý den v marné snaze prozářit temný prostor k útulnosti. 

Kapitola devátá - Modrý šanon

Jitka Pokorná seděla sama v tmavém bytě. Pod okny slyšela projet jednu z nočních tramvají. Natáhla se a dolila si bílé víno. Zhluboka se napila a potom ruku se skleničkou opřela o područku pohodlného fialového křesla. Když před pár hodinami domluvila s Lenkou, měla dojem, že jí pukne srdce, jaký měla vztek. Když se potom manžel se synem uložili k spánku, vyndala z vinotéky láhev oblíbeného Rulandského a otevřela si ji. Věděla, že stejně neusne.